Helena Čapková (1886-1961) používala jako autorka své svobodné jméno (provdaná Koželuhová, po ovdovění Palivcová). Její mladistvé ambice (klavír, studium v otcových šlépějích) byly potlačeny zejména matkou. Ve svých prvních drobných prózách vycházela ze svých vzpomínek a prožitků. Svým stěžejním dílem se upnula k zachycení života svých bratrů, ovšem politické poměry po roce 1948 její záměr ztěžovaly. Prvního vydání knihy Moji milí bratři se nedožila. Vzpomínky jsou tu dovedeny jen do roku 1929. Podstatná fakta z dalších let by tehdejší cenzura nepustila. Její svědectví o dalším období života bratrů existuje v několika rukopisných variantách zatím nevydané. (Aleš Fetters)
Hronov a Žernov – jak se ty dva domovy našich rodičů od sebe lišily! Maminčin, to byl stůl plný tepla a vůní, všechno se zdálo světlé a oblé, i židle, stůl, pohovka měly zakulacené rohy a lůžka nastlaná jako kypré kočáry spánku . . . Ale dům druhý, dědy sedláka –domostroje, byl tak cudně a archaicky přísný jako selské domovy z dob Homérových. Nic v něm nezvalo k útulnému posezení, ani úzká lavice u zdi, ani sporé židle s ostrými rohy . . . (Helena Čapková
Pokračovat ve čteníTyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o některých můžete rozhodnout sami. Více o používání souborů cookies se dozvíte níže. Můžete je povolit všechny, jednotlivě vybrat nebo všechny odmítnout. Více informací.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o některých můžete rozhodnout sami.