Krakatit
Děj :
Na začátku je Ing. Prokop. Je to technik velké hodnoty. Vynalezl látku krakatit, trhavinu obrovské síly (čapek název udělal dle jmén indiánské sopky Krakatoa). Při vynalézání se poranil a chodil v horečce po Praze. Začne se o něj starat starý přítel Tomeš s kterým studoval. Zavede ho do Tomešova bytu, ošetří je a dozví se od něj tajemství pro výrobu krakatitu. Tomeš si zapíše vše co prokop ve spánku řeknu a až se probudí, Tomeš je už pryč. Na scénu přijde neznámá kráska v závoji (on se do ní zahledí). Přinesla pro Tomše dopis a mnoho peněz. Prokop slibuje předání Tomšovi.I přes nemoc jede k Tomšovu otcí jenž je lékař. Ovšem tady tomeš není. Prokop propadá nemoc a ošetřuje jej Tomšova setra Anička. Prokopovy se zalíbí. Následně jeden den mu je nabízeno inzerátem setkání v Prazey. Setkává se zde s Carsonem, jenž je ředitel vojenské továrny na třaskaviny v Balttinu. On ten inzerát podal a který onen inzerát podal a který chce koupit Prokopův vynález. Jelikož Carson ví, kde se Tomeš nachází i kde je jeho neznámá kráska, prokop odjíždí ke Carosovy do Balttinu. Ovšem zde je uvězněn a donucován k prodeji vynálezu. Prokop se tomu vyhne a zamiluje do princezny Wille. Ta mu umožní útěk do Balttinu do Itálie. Zde prokop potká diplomata d´Hemona, vulgo Daimona, ten ho uvede do společnosti italských anarchistů. Mají trochu krakatitu, který ukradli Tomšovi a chtějí zničit svět. Prokop, Daimon a krásná dívka pochybné minulosti prchají na Daimonovo sídlo. Z něj Daimon vlnami zvláštního charakteru způsobí výbuch anarchistického krakatitu na dálku. Prokop se konečně doví, že Tomeš pracuje v továrně na výbušniny v blízkých Grottupech. Návštěvu Prokopa Tomeš nepřijme a nedbá ani na výstrahy, že Daimonova bezdrátová stanice může zapálit,třaskavinu, kterou právě vyrábí. Z bezpečné dálky je pak Prokop svědkem hrozné exploze, neboť krakatit byl skutečně zapálen oscilacemi Daimonovi stanice. Prokop poté odchází z Itálie a potká bíleho stařečka – Pánaboha. Ten mu v kukátku ukáže různá místa světa a naznačí mu, že člověk má více myslet než cítit a být odpovědný za své činy. Prokop si nakonec uvědomuje, že drobný užitečný čin, prospívající lidem, je prospěšnější než gigantický vynález, který může lidstvo ukončit.
Toto dílo můžete zdarma stáhnout ve formátu PDF
Náhodná ukázka z knihy :
První, co si Prokop uvědomil, bylo, že se s ním všechno otřásá v drnčivém rachotu a že ho někdo pevně drží kolem pasu. Hrozně se bál otevřít oči; myslel, že se to na něj řítí. Ale když to neustávalo, otevřel oči a viděl před sebou matný čtyřúhelník, kterým se sunou mlhavé světelné koule a pruhy. Neuměl si to vysvětlit; díval se zmateně na uplývající a poskakující mátohy, trpně odevzdán ve vše, co se s ním bude dít. Pak pochopil, že ten horlivý rachot jsou kola vozu a venku že míjejí jenom svítilny v mlze; a unaven tolikerým pozorováním zavřel opět oči a nechal se unášet.
“Teď si lehneš,” řekl tiše hlas nad jeho hlavou; “spolkneš aspirin a bude ti líp. Ráno ti přivedu doktora, ano?”
“Kdo je to,” ptal se Prokop ospale.
“Tomeš. Lehneš si u mne, Prokope. Máš horečku. Kde tě co bolí?”
“Všude. Hlava se mi točí. Tak, víš –”
“Jen tiše lež. Uvařím ti čaj a vyspíš se. Máš to z rozčilení, víš. To je taková nervová horečka. Do rána to přejde.”
Prokop svraštil čelo v námaze vzpomínání. “Já vím,” řekl po chvíli starostlivě. “Poslyš, ale někdo by měl tu pikslu hodit do vody. Aby nevybuchla.”
“Bez starosti. Teď nemluv.”
“A… já bych snad mohl sedět. Nejsem ti těžký?”
“Ne, jen lež.”
“– – A ty máš ten můj sešit chemie,” vzpomněl si Prokop najednou.
“Ano, dostaneš jej. Ale teď klid, slyšíš?”
“Já ti mám tak těžkou hlavu –”
Zatím drkotala drožka nahoru Ječnou ulicí. Tomeš slabounce hvízdal nějakou melodii a díval se oknem. Prokop sípavě dýchal s tichým sténáním. Mlha smáčela chodníky a vnikala až pod kabát svým sychravým slizem; bylo pusto a pozdě.
“Už tam budeme,” řekl Tomeš nahlas. Drožka se čerstvěji rozhrčela na náměstí a zahnula vpravo. “Počkej, Prokope, můžeš udělat pár kroků? Já ti pomohu.”
S námahou vlekl Tomeš svého hosta do druhého patra, Prokop si připadal jaksi lehký a bez váhy, a nechal se skoro vynést po schodech nahoru; ale Tomeš silně oddechoval a utíral si pot.
“Viď, jsem jako nitě,” divil se Prokop.
“Nu ovšem,” mručel udýchaný Tomeš odemykaje svůj byt.